Eliška a tajemství kouzelné zahrady

Když jsem zakládala projekt Čtení s dětmi nás baví, cílila jsem na společné čtení rodičů a dětí. Zajímalo mě, jak to zařídit, aby čtení děti bavilo a zároveň, aby jim přinášelo nějaký užitek. A pak jsem si uvědomila, že vlastně i my rodiče trávíme u čtení s našimi dětmi svůj čas a by bylo fajn, aby to bavilo i nás.

A tak vznikl můj první ebook o čtenářských strategiích. Jsou to takové postupy, které malým čtenářům usnadňují porozumění a zároveň pomáhají udržet jejich pozornost. Nám rodičům zase otevírají cesty do duše dítěte. Díky společnému povídání můžeme lépe porozumět tomu, nad čím naše děti přemýšlejí, co skutečně řeší a co si s sebou z daného příběhu odnášejí do života.

Po Kouzelném elixíru píšu nyní se svou dcerou další knížku – Eliška a tajemství kouzelné zahrady. Tento příběh nás zavede do světa fantazie, který ale nemusí být na hony vzdálený naší každodennosti.

Můžeme do něj vstoupit třeba z vedlejší ulice…

A kdo je Eliška? Je to ta holčička z loga projektu Čtení s dětmi nás baví. Eliška, kterou nakreslila moje dcera,  chodí do 4. třídy a bydlí v jednom malém středočeském městě.

 

Jednoho dne po cestě do školy objeví tajemné prázdné místo mezi dvěma domy. Když se stejnou cestou odpoledne vrací domů, stojí najednou v zahradě starý tajemný dům.

Kde se tam vzal? Jaká tajemství skrývá? Odváží se Eliška dovnitř?

Můžete se se svými dětmi začíst do ukázky:

Eliška kráčela pomalu ze schodů a dívala se přitom do země. Neměla chuť s nikým se bavit, a tak si říkala, že když se nebude na nikoho dívat, tak si jí třeba nevšimnou a ona bude moct odejít v klidu domů. Přála si lehnout si do své měkké postele, přehodit si peřinu přes hlavu a jen tak si vychutnat pocit slastného ticha a klidu.

Nikdo ze spolužáků na ni nezavolal, přešla silnici na druhou stranu a s úlevným pocitem zahnula za roh. Po pár krocích se ocitla na místě, kde si ráno prohlížela prázdné místo mezi domy. V první chvíli si myslela, že se spletla a že stojí někde jinde. Za plotem stál krásný opuštěný dům!

 

„Eliška stála několik minut úplně bez hnutí a dívala se na nádherný dům před sebou. Uvědomila si, že je udivená proto, že si ten dům představovala právě takhle! Vysoké průčelí, obrovská okna orámovaná dřevem, ornamenty po stranách balkónů, otlučené oranžové cihly, sklo v oknech zašedlé prachem. Něco ji na tom domě přitahovalo… Z jejích úvah ji vytrhlo hlasité zvolání: „Ahooj! Co tady děláš?“ Eliška se nechápavě podívala na neznámého kluka vedle sebe. Chvilku ji trvalo, než si vzpomněla, že je to ten stejný kluk, kterého viděla dnes ráno vyskakovat ze žlutého auta. Na hlavě měl výrazně modrou střapatou čepici, z níž mu vylézaly neposedné kudrlinky.

„Nic,“ pokrčila rameny. „Koukám se,“ zabručela. Nechtěla se s ním bavit, a tak se znovu zahleděla do zahrady. Měla pocit, že všechny děti v jejím okolí jsou protivné a drzé. Kluka ale její odpověď neodradila. „Já jsem Richard a ty? Viděl jsem tě dneska ve škole na chodbě.“

Já jsem Eliška a mám blbý den! Chtělo se jí vykřiknout. Místo toho řekla: “Jsem Eliška, ty chodíš k nám do školy? Do jaký třídy?“

„No vlastně, dneska jsem tam byl poprvý, jenom v ředitelně a tak. Začnu až zítra, dali mě do 4.A.“

Eliška se zamračila, zmínka o její třídě oživila všechny ty hnusné pocity, které v posledních dnech a týdnech prožívala. Uvědomila si, že ještě před malou chvilkou jí bylo o moc líp. Připadalo jí, že tajemný dům vyzařuje kolem sebe nějaké kouzelné vlnění nebo příjemnou neviditelnou záři.

„Tak to budeme spolužáci,“ pronesla, když si všimla, že se na ni Richard překvapeně dívá. Pak bylo chvíli ticho. Oba tam jen tak stáli a dívali se přes ozdobný zrezivělý plot do zahrady. Byla to krásná stará zahrada, v níž rostly vysoké kaštanové stromy, spousta hustých keřů s velkými listy nebo trnitými větvičkami. Eliška se nadechla a v tom ucítila krásnou neznámou vůni.

„Chtěla by ses podívat dovnitř?“ přerušil mlčení Richard. Eliška s sebou cukla. To ne! Je to přeci cizí dům a navíc…Představovala si, jak by asi reagoval, kdyby mu prozradila, že tady ještě ráno vůbec nebyl! (…) 

Na závěr tohoto článku mám pro vás takovou malou výzvu: Jak si myslíte, že bude příběh pokračovat? A jak to vidí vaše děti?

Teším se na vaše nápady buď v komentářích pod článkem, na Facebooku nebo na emailu:

ctenisdetmi@katerina-kantarova.cz

A jestli ještě nemáte můj ebook, můžete si ho stáhnout ZDE. Kromě zmiňovaných čtenářských strategií v něm najdete i další úryvek z příběhu o Elišce a navíc praktickou ukázku práce s textem. Díky tomuto ebooku tak můžete se svými dětmi snadno rozvíjet čtení s porozuměním v laskavém prostředí domova už dnes! 

 

Kateřina Kantarová
Mou vášní jsou pohádkové knížky. A protože mám zkušenost s dětskými texty jako odborník na češtinu i jako rodič, píšu s dětmi příběhy pro děti. Pomáhám maminkám malých i větších dětí na jejich společné cestě za odkrýváním kouzel a tajemství, která se skrývají za slovy, větami i mezi řádky. Můj příběh najdete tady >>.
Komentáře
  1. Anička napsal:

    Kati, téda, další úryvek z knížky! Děkuju! Krásné! Moc se těším, až bude kniha celá! A na pokračování se zeptám svých dětí. 🙂 Já sama se vždy jen moc těším, co bude následovat, nepřemýšlím o tom dále – no jo, už jsem asi dospělá 😉 Tak se zkusím taky zamyslet…

  2. Majka napsal:

    Dobrý den, prosím, chtěla jsem se zeptat, nikde nemohu najít knížku Kouzelný elixír? Můžete mi prosím poradit, kde se dá objednat?
    Moc děkuji Majka

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.